Mediální studia | Media studies

Číslo 1/2018

Způsob prezentace přírodních věd ve vybraných českých médiích v roce 2013
/ Media presentation of natural science in chosen Czech media in 2013

 

Markéta Hrabánková
Fakulta sociálních věd UK v Praze

 

Pokračování článku I Zpět na začátek textu

 

5. 4 Výsledky studie

V rámci analýzy bylo vygenerováno 199 mediálních obsahů, z nichž bylo jako relevantních posouzeno a následně analyzováno 121 článků.

Analýza prokázala vyšší počet článků o přírodních vědách publikovaných v regionálních titulech. 80 % článků bylo publikováno v regionálních Denících VLP či v regionálních vydáních deníku MF DNES. Tyto závěry umožnily vyvrátit hypotézu H1, která demonstrovala předpoklad o převládající celostátní publicitě. Trend regionality byl potvrzen v rámci pilotní studie i v ústřední kvantitativní obsahové analýze. Zjištění může dokazovat větší zájem o regionální vědecká témata, s tím souvisí i množství lokálních popularizačních aktivit, o nichž regionální média informovala. Regionální publicita může být také zapříčiněna menší konkurencí témat.  Lze předpokládat, že tematická konkurence je v případě celostátních médií vyšší. Menší množství témat na regionální úrovni proto může znamenat větší šanci vědeckých témat „projít“ do tištěného obsahu daného titulu. Smith, Klink a Landwirth upozorňují, jak náročné je pro novináře získat pro svůj text v daném médiu prostor, tento prostor je zmenšený, neboť jeho určitou část zaujímají komerční obsahy a reklama (Smith, Klink & Landwirth in Snyder, Spencer & Mayes, 2009, s. 66).

Trend regionality lze vysvětlit také ve spojení s pojmem „geografická teritorialita“, který zastřešuje rozdělení světa médii do teritorií konkrétních médií a snahu dodávat čtenářům takové obsahy, které je zajímají (Tuchman, 1978, s. 25). Pro tento pojem je důležitý předpoklad, že čtenáře zaujmou právě události spojené s konkrétními lokalitami (Fishman, 1977; Tuchman, 1978,  s. 25). V souvislosti s tím lze předpokládat, že zpráva příjemce zaujme úměrně tomu, jak blízko je jeho životu (např. odehrává-li se popularizační akce v jeho městě).

Analýza taktéž prokázala, že články s danou tematikou převládaly v obsahu samotných deníků, a nikoli v jejich vkládaných přílohách (suplementech). Tím byla vyvrácena H2. Novináři nejspíš nepovažovali témata za tak široká či důležitá, aby je bylo možné zpracovat do rozsáhlejšího textu. Dalším vysvětlením může být zhodnocení daných vědeckých témat jako málo nadčasových nebo představa, že čtenář hledá v deníku sofistikovanější informace, zatímco v suplementech spíše oddechové texty.

(Zdroj grafu: Hrabánková, 2015, s. 44)

 

(Zdroj grafu: Hrabánková, 2015, s. 45)

Výzkum prokázal významné rozdíly mezi publicitou jednotlivých přírodovědných oborů. Nejsilnější publicitu zaznamenaly obory chemie a biologie. Prostor, který média věnovala oborům geologie a geografie, byl menší. Toto zjištění může být důsledkem upřednostňování těchto témat ze strany novinářů, neboť je oni sami považují za zajímavější. Situace může být zapříčiněna i malou mírou proaktivity ze strany geologů a geografů. Rozdíl v publicitě jednotlivých oborů může být ovlivněný i faktory, jako jsou např. počet vědců (lépe se prosazují obory, které mají silnější vědecké zastoupení, než ty, které mají menší zastoupení takto specializovaných vědců) či míra investic do dané vědecké oblasti. Dominance publicity týkající se biologie a chemie může být způsobena také silným postavením ve vzdělávací struktuře už od základní školy, kdy se např. geologii věnuje výuka spíše okrajově. Jako zajímavé se jeví také zmiňování více oborů najednou, nejčastěji uváděnou kombinací oborů byla biologie–chemie.

(Zdroj: Hrabánková, 2015, s. 46).

 

Třetí hypotéza prezentovala předpoklad, že vyšší atraktivita přírodovědných oborů pro studenty přímo souvisí s mediální publicitou daných oborů a témat. Tento předpoklad vychází z marketingových strategií produktů a firem (poznámka autorky: toto lze vztáhnout i na instituce vědecké, univerzity, fakulty apod.), u nichž se předpokládá, že vyšší publicita generuje větší zájem (Svoboda, 2009, s. 96). V případě této studie je možné přeložit tak, že vyšší publicita přírodovědných oborů by generovala větší zájem o jejich studium.

Lesly v souvislosti s atraktivitou organizací zmiňuje: „Pro budoucnost organizace nemůže být nic lepšího než stát se měřítkem přitažlivosti pro perspektivní pracovníky [...] mladí lidé, kteří mají schopnosti a jsou perspektivní si vybírají takové organizace, které stojí nejvýše na žebříčku podnikatelského světa a mají nejlepší odborníky“ (Lesly, 1995, s. 30). Ač se Leslyho slova týkají podniků, lze předpokládat, že totéž může fungovat i v souvislosti s organizacemi vzdělávacími. Je logické, že aby mohla být univerzita či fakulta vnímána jako prestižní a zajímavá pro studium, musí se o ní veřejnost dozvědět. Jednou z cest je právě publicita v médiích, která byla předmětem této práce.  V případě této studie nebyl obsah analyzován přímo z hlediska atraktivity a zajímavosti pro cílovou skupinu. Bylo pracováno pouze s množstvím textů, které se týkaly jednotlivých oborů. Přesto lze předpokládat, že více se prezentující obor má větší šanci stát se více atraktivním, a tedy i více zaujmout. Pravděpodobnou souvislost mezi mírou publicity a zájmem o studium naznačilo porovnání výsledků analýzy s počtem přihlášek ke studiu daných oborů (akademický rok 2014/2015). Obory chemie a biologie, které se v roce 2013 těšily největší publicitě, zaznamenaly i největší zájem o studium. Výše zmiňovanou domněnku o úměře publicity a atraktivity však vyvrací fakt, že obor geografie na PřF UK zaznamenal navzdory nižší publicitě vysoký zájem uchazečů o studium. Hypotézu tak nebylo možné zcela potvrdit. Pro konkrétnější závěry by bylo nutné analyzovat publicitu přírodovědných témat s ohledem na oslovení zvolené cílové skupiny (potenciální uchazeči o studium na vysoké škole).

(Zdroj: Hrabánková, 2015, s. 48)

 

Zmínky o vědeckých a vzdělávacích institucích byly nedílnou součástí článků o přírodních vědách, ať už se vyskytovaly v roli garanta vzdělanosti, místa vzdělávání apod. Informace o vzdělávací či vědecké instituci figurovala v 90 % zkoumaných článků. Vůbec nejčastěji zmiňovanými institucemi byly vysoké školy (téma vzdělávání, partner osvětových akcí, působiště vědců a odborníků apod.). Dále se často vyskytovaly zmínky o základních a středních školách ve spojení s popularizací přírodovědných témat. Tento trend odpovídá dlouhodobému úsilí vysokých škol získávat nové studenty a osoby zainteresované do vědecké oblasti. Základní a střední školy byly zmiňovány častěji než významné vědecké instituce jako Ceitec, AV ČR apod.

ZDE VLOŽIT GRAF 5 (Zdroj: Hrabánková, 2015, s. 49)

 

Odpověď na otázku Kteří odborníci a v zastoupení jakých oborů se v médiích vyskytují v rámci přírodních věd? současně potvrzuje hypotézu 4, jejímž předpokladem bylo, že texty budou značně personalizované. V 63 % článků byl zmíněn minimálně jeden odborník či osobnost s tématem spojená. Ve 104 článcích bylo zmíněno 163 osobností. Tento rys může souviset s mediální logikou, neboť právě možnost začlenit do textu citaci zajímavé osobnosti a příležitost text personalizovat znamená způsob, jak jej zatraktivnit, dodat mu na důvěryhodnosti a více ho přiblížit čtenáři. Galtung a Ruge tento trend postihují termíny (zpravodajskými hodnotami) „personalizace“ (uvádění osob) či „odkazování k elitním osobám“, které považují za jeden z atributů budujících atraktivitu zprávy a její šanci na zveřejnění (Galtung & Ruge, 1965). O roli osobností a jejich vlivu na zajímavost obsahu pro média se ve spojení se zpravodajskými hodnotami zmiňuje i Manning, který konkrétně uvádí: „Dramatické, okamžité a náhlé události, příběhy s lidským rozměrem a příběhy, které mohou být konstruované okolo osobností, ty všechny budou pravděpodobně zajímat většinu západních editorů tištěných médií i vysílání“ (Manning, 2001, s. 63). Nejčastěji uváděný odborník byl zmíněn maximálně ve čtyřech článcích, což dokládá, že v roce 2013 neexistovala osobnost s přírodními vědami primárně spojovaná.

Silným spojovacím článkem byla opět regionalita, neboť v regionálních titulech byly citovány právě regionální osobnosti a zmiňovány regionální instituce. Toto zjištění logicky vyplývá z faktu, že převažoval počet mediálních výstupů v regionálních denících nad celostátními. V souvislosti s pravidly mediální logiky lze říci, že bude pro regionálního čtenáře zajímavější regionální dění, jež je mu bližší a on je jeho součástí. Tento argument podporují mimo jiné i myšlenky Gay Tuchmanové, která pracuje s pojmem zpravodajská síť a demonstruje proces, jakým jsou vybírány zprávy do obsahu médií, a to na základě představy o tom, co je důležité a zajímavé pro příjemce mediálních obsahů (v našem případě deníků) (Tuchman, 1978, s. 25). Ústřední je znalost zájmů příjemce – zájmu o dění v konkrétním místě, ve spojení s konkrétní organizací, s určitými tématy a osobnostmi (Fishman, 1977; Tuchman, 1978, s. 25).

Témata zpracovávaná médii byla v rámci výzkumu rozčleněna do pěti kategorií, a to 1. studium: 17 článků (změny na univerzitě, vzdělávání, nové studijní objekty...), 2. osobnost: 29 článků (významná výročí, rozhovory s vědci...), 3. popularizační projekt: 48 článků (chystané aktivity, popularizace), 4. událost: 23 článků (objevy, vědecké projekty, události komentované vědci...), 5. téma přírodních věd: 4 články (aktuální a praktická témata vztahující se k přírodním vědám). Nejčastějším tématem byly popularizační projekty, což lze považovat za projev důrazu na komunikaci vědy směrem k široké veřejnosti, primárně k dětem. Charakter popularizačních projektů odpovídal snaze oslovit budoucí potenciální uchazeče o studium přírodních věd.

V souvislosti s objevujícími se tematickými kategoriemi bylo možné definovat celkem čtyři mediálně úspěšná témata, která se ve výzkumném vzorku opakovala. Popsána byla jako 1. studentský projekt, 2. úspěšný vědec/vědkyně, 3. místní rodák a 4. děti v rolích vědců.

Pro účely výzkumu byly popularizační projekty rozděleny na dlouhodobé (vědecké kroužky, dlouhodobé projekty...) a krátkodobé – jednorázové (Týden vědy a techniky, oslava výročí fakulty, seminář...). Ve zkoumaných článcích bylo zmíněno celkem 21 dlouhodobých popularizačních projektů a 18 jednorázových. Významná část popularizačních projektů byla cílena na žáky základních a středních škol ve snaze tuto oblast představit a více ji propojit s běžným životem. Zastoupení dlouhodobých projektů a tzv. jednorázových může být vysvětleno jako dlouhodobá snaha o získávání mladých vědců.

Právě popularizační projekty jsou zajímavým způsobem, jak vědu přiblížit veřejnosti, umožňují reálnou zkušenost s přírodními vědami (více o fungování médií i popularizačních akcí v Jašíková et al., 2012, s. 15–20). Jejich publicita je podstatná, aby se o nich cílová skupina dozvěděla a příležitosti mohla osobně využít.

Popularizačnímu projektu se věnovala více než třetina z analyzovaných článků. Zhruba polovina článků s touto tematikou věnovala samotnému popularizačnímu projektu více než 75 % z celkového textu. Analýza dále prokázala, že téma objevů a novinek v přírodních vědách není nejčastějším tématem, o němž média referují, objev se objevil pouze ve dvou článcích. To ovšem neznamená, že věda nemá výsledky, pouze je nelze označit jako přelomové objevy, případně média nezaujaly. Řada přírodovědných pracovišť se věnuje primárnímu výzkumu, jehož zjištění nejsou pro neodbornou veřejnost až tak atraktivní, což může být spojeno s tím, že je tak samotní vědci ani novináři neumí podat.

Zkoumání relevantních článků odhalilo, že v obsazích z roku 2013 převládají témata aktuální (104 článků). To odpovídá i faktu, že se řada textů věnovala aktuálním popularizačním projektům. Historicky zaměřené obsahy (10 článků) se zpravidla věnovaly příběhům vědců a osobností s vědou spojených, a to ve formě připomínek u příležitosti výročí, ale i v propojení s aktuálním děním – činnost Mendelova muzea. U sedmi článků se časové roviny prolínaly.

 

6. Závěr

Tato výzkumná práce analyzovala podobu publicity přírodních věd ve vybraných českých médiích. Práce identifikovala a interpretovala několik trendů v této oblasti.

Přírodní vědy nejsou dle provedené analýzy prezentovány jako „vrcholová“ věda s velkými výsledky a nejúspěšnějšími vědci, ale naopak jako věda „lidu“ a věda budoucích generací. Je zde znatelná proaktivní tendence komunikace s cílem oslovit budoucí studenty (komunikace regionálních aktivit pro děti, komunikace přírodovědných vzdělávacích institucí a zcela minimální komunikace vysoce odborných vědeckých pracovišť jako Ceitec či Biocev). Z dlouhodobého hlediska je však podstatné budovat i obecnou znalost o reálně probíhajících vědeckých projektech (nejen akce konané pro veřejnost a výsledky studentských projektů), a tak posilovat stabilní a legitimizovanou roli vědy ve společnosti a v očích veřejnosti. Za tímto účelem je třeba podporovat vzdělávání stávající vědecké generace v oblasti komunikace a sebeprezentace. Z pohledu PR je zde patrný nevyužití prostor z hlediska potenciálu, který zde komunikace vědy má – prezentace nových vědeckých témat ve spojení s přírodovědnými obory, jejichž publicita byla ve zkoumaném období malá, prezentace primárního výzkumu, každodenní práce vědců aj.

 

Markéta Hrabánková vystudovala bakalářský obor marketingová komunikace a PR na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, kde pokračovala navazujícím magisterským studiem programu mediální studia. Momentálně studuje doktorský program mediální studia tamtéž. Zabývá se zejména oblastí komunikace vědy, popularizace vědeckých témat, public relations a marketingové komunikace.

E-mail: marketa.hrabankova(at)fsv.cuni.cz . 

 

Literatura

Bowater, L., & Yeoman, K. (2013). Science communication: a practical guide for scientists. Hoboken: Wiley.

Bucchi, M. (1998). Science and the media: alternative routes in scientific communication. New York: Routledge.  

Calder, R. (1967). Za obecné chápání vědy. Praha: Orbis.

Dijck, J. V. (2013). The culture of connectivity: a critical history of social media. New York: Oxford University Press.

Fishman, M (1977). Manufacturing the Nnews: the Social Organization of Media News Production. Santa Barbara: University of California.

Galtung, J., & Ruge, M. H. (1965). The Structure of Foreign News. Journal of Peace Research, 2, 64–91. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/423011.

Giles, D. (2012). Psychologie médií. Praha: Grada.

Gregory, J., &  Miller, S. (1998). Science in public: communication, culture, and credibility. New York: Plenum Trade.

Hejlová. D. (2015). Public relations. Praha: Grada Publishing, a. s.

Hrabánková, M. (2015). Diskursivní pojetí přírodních věd v českých médiích v roce 2013. Diplomová práce. Praha: FSV UK. 

Jašíková, V. et al. (2012). Komunikace a prezentace vědy: kurz č. 11. Hradec Králové: Gaudeamus.

Jensen, K. B. (2012). The handbook of media and communication research: qualitative and quantitative methodologies. New York: Routledge.

Kolář (2009). Internetové stránky výzkumné instituce pro veřejnost – zkušenosti z Ústavu experimentální botaniky AVČR, www.metpopuli.cz/download/2010429144950_sbornik_metpopuli.pdf

Lesly, P. (1995). Public Relations: Teorie a praxe. Praha: Victoria Publishing.

Manning, P (2001). News and News Sources: A Critical Introduction. London: SAGE Publications.

McCombs, M. E. (2009). Agenda setting: nastolování agendy – masová média a veřejné mínění. Praha: Portál.

Nelkin, D. (1987). Selling Science: How the press Covers Science and Technology. New York: W. H. Freeman and Company.

Nisbet, M. C., Brossard, D., & Kroepsh, A. (2003). Framing Science: The Stem Cell Controversy in an Age of Press /Politics. The International Journal of Press / Politics.  

Osvaldová, B. (2011). Zpravodajství v médiích. 2. Praha: Karolinum.

Schulz, W., & Reifová, I. et al. (2011). Analýza obsahu mediálních sdělení. Praha: Karolinum.

Snyder, P. J., Mayes, L. C., & Spencer, D. D. (c2009). Science and the media: Delgado's brave bulls and the ethics of scientific disclosure. Amsterdam: Academic Press.

Snyder, P.J. & Mayes, L. C. in Snyder, P. J., Mayes, L. C., & Spencer, D. D. (c2009). Introduction: The Ethic of Scientific Disclosure in Science and the meida: Delgado´s brave bulls and the ethics of scientific disclosure. Amsterdam: Academic Press.

Smith, D. H., Klink, A., & Landwirth, J. in Snyder, P. J., Mayes, L. C., & Spencer, D. D. (c2009). Media Coverage of Stem Cells  Research in Science and the meida: Delgado´s brave bulls and the ethics of scientific disclosure. Amsterdam: Academic Press.

Svoboda, V. (2009). Public relations moderně a účinně. Praha: Grada.

Trampota, T., & Vojtěchovská, M. (2010). Metody výzkumu médií. Praha: Portál.

Tuchman, G. (1978). Making News A Study in the Construction of Reality. New York Free Press.

Tyson, W. (2010). Pitch perfect: communicating with traditional and social media for scholars, researchers, and academic leaders. Sterling, Va.: Stylus Pub5.

Wimmer, R.D., & Dominick, J. R. (1997). Mass media research: an introduction. Belmont: Wadsworth.

Weingard, P. in Rödder, S., & Franzen, M., & Weingart, P. (2012). The Lure of the Mass Media and Its Repercussions on Science in  Sciences’ Media Connection  – Public Communication and its Repercussions. Dordrecht, Heidelberg, London, New York: Springer.

 

Další zdroje:

Zkoumané deníky, webové stránky České televize, Českého rozhlasu, Přírodovědecké fakulty UK v Praze

Lidovky.bigloger.cz. (2014a). Drabek.bigbloger.lidovky.cz. Dostupné z: http://drabek.bigbloger.lidovky.cz/c/416369/Ostas-pres-tri-skalni-mesta.html     

Lidovky.bigloger.cz. (2014b). Flegr.bigbloger.lidovky.cz. Dostupné z: http://jaroslavflegr.bigbloger.lidovky.cz/

Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy (2014). Youtube.com/user/prirodovedci. Dostupné z: https://www.youtube.com/user/prirodovedci

Věda. (2017). Idnes.cz/Blog. Dostupné z: http://blog.idnes.cz/veda.aspx

Call for Papers

Nabídky na články jsou přijímány průběžně. Vaše texty lze zasílat kdykoli po celý rok.

Své texty prosím zasílejte na e-mail medialnistudia@fsv.cuni.cz

GO top
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace